Tři pětiny území našich jižních sousedů zaujímají vysoké hory, které jsou pro tuto zemi typické. Když dostaneme za úkol vybavit si Rakousko, zřejmě si napoprvé imaginárně vykreslíme horskou krajinu někde v Tyrolsku posetou loukami a pasoucím se dobytkem.
Každá hora, každý vrchol mají v Rakousku nějaký příběh, kouzlo. Avšak pouze jediná hora může být královna celé země, může se pochlubit tím nejzásadnějším výškovým „nej“. Na pomezí Korutan a Tyrolska se tyčí do výšky 3 798 m n. m. majestátní Grossglockner. Nedaleko samotného masívu vznikla již před téměř 80 lety velkolepá vysokohorská silnice Grossglocknerstrasse propojující obce Heiligenblut a Fusch. Průjezd horskou spojkou bývá považován za největší turistické lákadlo Rakouska.
Historie Grossglocknerstrasse v kostce
V létě roku 1929 se vláda tehdejšího Salzburska rozhodla vybudovat komunikaci přes horský masív poblíž Grossglockneru. To vše díky rostoucímu ekonomickému tlaku. O rok později stavba započala. Veškerou práci bylo každý rok nutné provádět pouze v létě, protože v zimě panují ve vysokých nadmořských výškách Vysokých Taur kruté podmínky. Grossglocknerstrasse byla oficiálně zprovozněna až 3. srpna 1935. Cena stavby přesahovala v přepočtu na dnešní dobu 53,5 milionu eur (1,44 mld. korun).
Základní parametry výjimečné horské stavby
Celým názvem Grossglockner Hochalpenstrasse je dlouhá 48 km, najdeme na ní 26 číslovaných serpentin a překonává 1 748 metrů převýšení. Největší stoupání dosahuje 12 %, na odbočce k Edelweissspitze dokonce 14 %. Tento vrchol je zároveň nejvyšším bodem cesty – 2 571 m n. m. Za průjezd je nutné uhradit mýtné. Za automobil zaplatí turisté v letošní sezóně 2014 rovných 34 eur za automobil a řidič motorky si musí nachystat do mýtné brány 24 eur.
Zastávky, které nesmíte oželet
Při průjezdu Grossglocknerstrasse od jihovýchodu, čili z městečka Heiligenblut, vyrazíme po mýtné bráně stále do kopce. Na prvním větším rozcestí se vydáme doleva, k unikátnímu velkému turistickému centru Kaiser Franz Josefs Höhe. Několikapatrové parkoviště ve výšce přes 2 300 m n. m. dokladuje úroveň rakouského stavitelství.
Centrum se nachází přímo nad Grossglocknerským ledovcem a masívu naproti přes ledovcové údolí dominuje samotná královna Grossglockner (3 798 m n. m.). Z centra pojedeme několik kilometrů zpět k původnímu rozcestí, kde nepojedeme zpět do údolí, ale doleva vzhůru k serpentinám vinoucím se prudce do kopce. Za deset minut dorazíme k nejvyššímu bodu celé Grossglocknerstrasse zvaném Hochtor. Silnice zde proráží vrcholovou část masívu 311 metrů dlouhým historickým tunelem ve výšce 2 504 m n. m.
Zatímco dole v údolí Vám venkovní teploměr ve vozidle ukazoval například 24°C, digitální teploměr u portálu tunelu zde ukazuje kolem 9°C. Za tunelem se nám objeví výhled na severní část Vysokých Taur, přidají se četná sněhová políčka, ať je jakýkoliv měsíc. Po dalších 4 kilometrech přijde na řadu důležitá odbočka vpravo na Edelweissspitze. Pozor ovšem na stoupání k vyhlídce, sklon silnice je i 14 % a serpentiny jsou velmi úzké a ostré.
Plánujete cestu na vysokohorský vzduch do Alp?Vyhledat zájezdy
Vyhýbání aut je mnohdy složitější. Odměnou za výjezd k místní chatě je jeden z nejhezčích výhledů v rakouských Alpách ve zmiňované výšce 2 571 m n. m. Už sice nevidíme Grossglockner, vidíme však severní část Vysokých Taur a vidíme klikatou silnici v pasáži, kde už opět serpentinami klesá do údolí. Z nevětších tipů na zastávky je to vše a nezbývá než všem návštěvníkům této oblasti Rakouska silně doporučit tuto horskou autotúru.