Podzim přináší do vysokých hor zajímavá kouzla, která zůstanou v paměti každého člověka navždy. V údolí se barví stromy do krásných žlutavých a oranžových barev, vysoké štíty už přivítaly první sněhovou pokrývku. Buďte u této krásné proměny přírody i Vy.
Něco více o horské podzimní přírodě
Hory mají jednu unikátní přírodněklimatickou význačnost. Na malé ploše kombinují spoustu klimatických pásů, a tedy logicky i vegetačních prostředí. V nízko položeném údolí můžeme na podzim vidět kouzelně zbarvené opadavé listnaté stromy, které přechází do tmavých jedlových a smrkových kultur. Na horní hranici lesa se často objevují modříny, které jsou na podzim taktéž zejména oranžové. Nad nimi již vidíme louky a ještě výše skaliska, která už mnohdy pokrývá nový sníh. Tato podzimní mozaika dokáže brát dech.
Čarovat může i alpské podzimní počasí. Zejména pokud se nad horami usadí tlaková výše, vznikají první inverze. Zatímco dole v údolí je zataženo, chladno, mrholí, nebo je neprostupná mlha, od určité nadmořské výšky (obvykle cca 800 – 1300 m n. m.) panuje slunečno, je mnohem tepleji a oblačná inverzní vrstva pod námi vypadá jako zvlněné moře mezi horskými hřbety.
Tipy na podzimní destinace v Alpách podle zemí
V každé z typicky alpských zemí Vám nyní doporučíme jeden vybraný region, kde jsou podzimní hory opravdu krásné. Začneme v dobře dostupném Rakousku, kde se podíváme do okolí hlavního města Tyrolska, Innsbrucku. V bezprostřední blízkosti významného města na řece Inn jsou vysoké hory, na severu Hafelekar (2 334 m n. m.) a na jihu Serles (2 718 m n. m.). Směrem na jih doporučujeme využít jednu unikátní dopravní stavbu, a to železniční trať k Brennerskému průsmyku na hranice s Itálií, která je v provozu od roku 1867. Ta Vás vyveze z nadmořské výšky 585 m n. m. v Innsbrucku do výšky 1 374 m n. m. na hranicích s Itálií.
Můžeme se tedy shodou okolností přesunout do Itálie, kde se ale posuneme do menšího měřítka a popovídáme si o celých Dolomitech. Pohoří se rozkládá v severní části země, na východ od Bolzanské kotliny. Pohoří nemá jednolitý hřeben, skládá se z mnoha menších, často velmi rozličných horských skupin. Oblast charakterizují typické dolomitické prvky jako stolový povrch některých masivů, srázné stěny, věžovité vrcholy, rozeklané skalní hřebeny a takřka bizarní tvary některých štítů. Po krásných vysokohorských túrách se můžete přesunout více na jih do údolí ke krásným severoitalským původem ledovcovým jezerům (Garda, Maggiore, Iseo, Como).
Ve Švýcarsku se nabízí spousta lokalit, podíváme do jedné z nejkrásnějších a nejslavnějších. Uhodnete? Správně, majestátní obr Matterhorn je považován za jednu z nejkrásnějších a nejpopulárnějších hor Evropy. S nadmořskou výškou 4 478 m n. m. je zároveň také sedmou nejvyšší horou Alp. Tyčí se na hranici mezi Švýcarskem a Itálií, nad švýcarským Zermattem a italským městem Breuil-Cervinia. Výstup na Matterhorn byť některou z „normálních cest“ rozhodně není turistickým výletem, ale náročnou vysokohorskou túrou, takže se spíše porozhlédněte po okolních lanovkách nebo výstupech do nižších partií hor. Podzimní počasí už navíc v těchto výškách přináší zpravidla sníh a nízké teploty.
Lyžování v Alpách?Vyhledat
Také ve Francii se podíváme do nejvýznamnějšího regionu vůbec. Tím je údolí Chamonix, které sleduje směr od severovýchodu k jihozápadu. Protéká jím řeka Arve, do níž se vlévá bystřina l´Arveyron pramenící těsně nad Chamonix v ledovcovém poli Mer de Glace. Údolí je sevřeno z jihovýchodní strany masivem Mont Blancu s vrcholem v nadmořské výšce 4 808 m n. m. pokrytým sněhem a ze severozápadní strany méně impozantním strmým hřebenem s vrcholem Le Brévent (2 525 m n. m.). Okolí města je vskutku kouzelné a pod vrchol Mont Blancu lze cestovat pohodlnými lanovkami.